Pozor! Jsme v mokrém zajetí! Kdo to schválil?!

Voda se musí stát vaším dobrým kamarádem, řekla trenérka důrazně, když děti sestupovaly po schodech do vody. Jakmile se však chlapec dotkl nohama hladiny, jeho tělo zaplavil pocit co nikdy nezažil a přešlo do režimu „Zachraň se, kdo můžeš!“

Sevřel křečovitě zábradlí i ruku slečny v plavkách, jako by ho měla vytáhnout z jámy lvové. Ta se na něj jen přátelsky usmála a snažila se ho pohledem uklidnit – jenže chlapec už byl duchem na útěku z bazénu.

Přesto se posouval po schodech dolů k průzračné hladině. Ruka hezké dívky dávala oporu a naději, že je v bezpečí, že se nemůže nic zlého stát. Voda byla teprve po kolena.

Najednou si všiml, že zvedá nohy jako čáp, což by bylo skvělé, kdyby byl v hodině baletu, a ne na plavání. Pomalu se dostával do středu bazénu, kde mu voda sahala až po ramena. Drtil trenérčinu ruku s odhodláním, jako by chtěl, aby ho nikdy nepustila.

Jakmile se celé tělo ponořilo pod hladinu, mozek okamžitě vyhlásil stav nouze. Plíce zapomněly, jak funguje dýchání, srdce začalo bubnovat jako na rockovém koncertě a kůže vyslala tisíc alarmujících signálů: "Pozor! Jsme v mokrém zajetí! Kdo to schválil?!"

Chvíli to vypadalo, že voda si ho chce nechat navždy – obklopila ho ze všech stran, uši zaplnilo podivné dunění a nohy si nebyly jisté, jestli se mají odrazit, nebo se raději smířit s osudem potopeného pokladu.

Jeho kolena se třásla tak moc, že kdyby byl mořem, právě by vyhlásili varování před tsunami.S vyvalenýma očima lapal po vzduchu a v duchu přísahal, že voda je skvělá… ale jen na pití.

Najednou – PRSK! Zavlnil se jako delfín v nesnázích, popadl vzduch a s očima plnýma šoku koukl na svou vodní vílu. Ta se na něj usmála a klidně řekla: „No vidíš, jde ti to skvěle!“

Chlapec nebyl úplně přesvědčen, ale pak zahlédl barevné hračky plovoucí na hladině. Žlutá kačenka a spousty dalších vodních zvířatek, konvička, destička, balónky :-)Strach ustoupil zvědavosti, ruce pustily trenérčinu paži a najednou si uvědomil, že už ve vodě stojí sám.

„Hele! Já ještě žiju!“ vykřikl překvapeně.

A tak se z tajemného průhledného hydropekla stal bazén plný překvapení, zábavy, objevování nových pocitů a přívětivých průzračných magických světů. No… alespoň do příštího ponoření.